Učíme tak,
aby tě to bavilo.
Pak vydržíš.
Vycházíme z toho, co o učení jazyků říká kognitivní věda – ale překládáme to do reálného jazyka. Žádné akademické pojmy, žádné gramatické tabule. Jen věci, které ti zítra pomůžou promluvit.
Radost z učení není luxus
Když se nudíš, mozek si nic neukládá. Když se bojíš promluvit, taky ne. Proto je naším hlavním úkolem postavit lekci tak, abys z ní odcházel s pocitem, že tě bavila – ne s pocitem, že jsi přežil. Z výzkumu o učení druhým jazykem víme, že právě tohle odlišuje studenty, kteří vydrží roky, od těch, co odpadnou po dvou měsících.
Vztah mezi lektorem a studentem
Lektor není zkoušející. Je parťák, který tě zná, ví, co tě baví, co tě štve a kdy tě tlačit. Bez tohohle vztahu se neotevřeš dostatečně na to, abys udělal chyby, ze kterých se učí nejvíc. Proto si lekce s lektorem doladíme tak, abyste si sedli osobně i tempově.
Reálná komunikace, ne cvičení do sešitu
Cíl není vyplnit učebnici. Cíl je zvládnout to, co tě reálně čeká – rozhovor s novinářem po zápase, telefon s agentem, e-mail americké univerzitě, smalltalk v kabině. Lekce stavíme kolem těchto situací. Gramatika a slovní zásoba slouží tomuto cíli, ne naopak.
Sportovně relevantní obsah
Tenistka, hokejista a atlet potřebují jinou angličtinu. Liší se slovní zásobou, typickými situacemi i rozhovory, na které je třeba je připravit. U nás se neučíš obecné fráze z business angličtiny – učíš se jazyk svého sportu.
Citlivá práce s chybou
Chyba není trest, je to palivo. Ale způsob, jakým ji lektor zvedne nebo opraví, rozhoduje o tom, jestli příště promluvíš nebo mlčíš. Učíme se opravovat tak, aby ses nezavřel. Klidně chybuj – jen díky tomu mluvíš lépe každý týden.
Motivace, která vydrží
Krátké cíle (zvládnout rozhovor po finále) i ty dlouhé (dostat se na univerzitu v USA) má smysl mít napsané. Vracíme se k nim, měříme posun a slavíme drobné výhry. Bez toho výuka po čtvrtém týdnu vyšumí – a to nikdo nechce.